OT
Re #22371 TeBeCe: Nie je to tak davno, co som tu spominal Jaru Cimrmana #22201). A vidim, ze nas najznamejsi Cech (podla mojho nazoru sa musel narodit v Prespurku - a bol teda Slovak) zasiahol svojim dielom aj dalsich prispievatelov. Konkretne v 7. a 8. versi TeBeCe-ho basne "Rozluckova" vidim Cimrmanov absolutny rym:
Ahoj, ahoj, bystricania,
osklbani bystricania.
Jara Cimrman sa otazkou dokonalosti rymov zaoberal davno predtym, nez sme sa my vsetci narodili. Dovolim si opat kratku ukazku:
Cimrmanova cesta k operetě nebyla lehká. Jako ve všem, co dělal, chtěl dosáhnout i zde absolutní dokonalosti. Tak Cimrmana libretistu nejvíce znepokojovala otázka rýmů. Rýmy jako:
krása - jásá
nese - v lese
beru - v šeru,
které nám připadají dokonalé, že, považoval on za polorýmy. Posluchač měl podle něho právo na naprostý souzvuk, nikoli jen na nějaké přibližné souznění. A tato úvaha dovedla Cimrmana až k teorii "absolutního rýmu".
Jejím základem je tvrzení, že dokonalý rým lze vytvořit pouze opakováním téhož slova. Uveďme si ukázku jeho operety Uhlířské Janovice. Je to právě árie uhlíře Jana.
Miloval jsem děvče krásné,
měla oči tuze krásné.
Vlasy měla jako len,
na políčku plela len.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny.
Sotva jsem s ní pohovořil,
řekla abych pohovořil,
zda mi staří dají dcerku,
již jsem viděl venku, dcerku.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny.
A tak dohodla se svatba.
A brzičko byla svatba.
Bydlíme teď na statku,
rodiče též na statku.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny.
Jak sami slyšíte, verše opravdu znějí velice libozvučně. Ovšem náročnější posluchač se myslím přesto neubrání pocitu, že dokonalosti rýmu bylo dosaženo jaksi na úkor obsahu. A Cimrman proto hledal způsob, jak sice zachovat absolutní rým, ale neomezovat tím myšlenkovou stavbu verše. Tento způsob našel zavedením tzv. akustické konstanty. Co to bylo? Princip spočíval v tom, že se každý verš uzavíral stejně znějící, velice zpěvnou skupinou slabik, která však nedávala v daném jazyce významový smysl. Tyto Cimrmanovy konstanty vzbudily svého času značný ohlas, jak o tom svědčí dnes již zlidovělá balada "O kuplířce z Frýdlantu" v severních Čechách, která po okolních vesnicích skupovala hezká, chudá děvčata pro svůj pochybný podnik. Vy tu baladu určitě znáte, takže ocituji jen část:
Jede paní z Frýdlantu, dýja dýja dá (to je ta konstanta - dýja dýja dá)
Co si přeje paní z Frýdlantu, (konstanta) dýja dýja dá
Přeje si dceru, dýja dýja dá
Která to má býti, dýja dýja dá
Má to býti Růžena, dýja dýja dá
A my vám ji nedáme, dýja dýja dá
A my si ji vezmeme, dýja dýja dá
Viac napriklad tu: http://www.hradec.org/cimrman/y-absr.html
Re #22371 TeBeCe: Nie je to tak davno, co som tu spominal Jaru Cimrmana #22201). A vidim, ze nas najznamejsi Cech (podla mojho nazoru sa musel narodit v Prespurku - a bol teda Slovak) zasiahol svojim dielom aj dalsich prispievatelov. Konkretne v 7. a 8. versi TeBeCe-ho basne "Rozluckova" vidim Cimrmanov absolutny rym:
Ahoj, ahoj, bystricania,
osklbani bystricania.
Jara Cimrman sa otazkou dokonalosti rymov zaoberal davno predtym, nez sme sa my vsetci narodili. Dovolim si opat kratku ukazku:
Cimrmanova cesta k operetě nebyla lehká. Jako ve všem, co dělal, chtěl dosáhnout i zde absolutní dokonalosti. Tak Cimrmana libretistu nejvíce znepokojovala otázka rýmů. Rýmy jako:
krása - jásá
nese - v lese
beru - v šeru,
které nám připadají dokonalé, že, považoval on za polorýmy. Posluchač měl podle něho právo na naprostý souzvuk, nikoli jen na nějaké přibližné souznění. A tato úvaha dovedla Cimrmana až k teorii "absolutního rýmu".
Jejím základem je tvrzení, že dokonalý rým lze vytvořit pouze opakováním téhož slova. Uveďme si ukázku jeho operety Uhlířské Janovice. Je to právě árie uhlíře Jana.
Miloval jsem děvče krásné,
měla oči tuze krásné.
Vlasy měla jako len,
na políčku plela len.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny.
Sotva jsem s ní pohovořil,
řekla abych pohovořil,
zda mi staří dají dcerku,
již jsem viděl venku, dcerku.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny.
A tak dohodla se svatba.
A brzičko byla svatba.
Bydlíme teď na statku,
rodiče též na statku.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny.
Jak sami slyšíte, verše opravdu znějí velice libozvučně. Ovšem náročnější posluchač se myslím přesto neubrání pocitu, že dokonalosti rýmu bylo dosaženo jaksi na úkor obsahu. A Cimrman proto hledal způsob, jak sice zachovat absolutní rým, ale neomezovat tím myšlenkovou stavbu verše. Tento způsob našel zavedením tzv. akustické konstanty. Co to bylo? Princip spočíval v tom, že se každý verš uzavíral stejně znějící, velice zpěvnou skupinou slabik, která však nedávala v daném jazyce významový smysl. Tyto Cimrmanovy konstanty vzbudily svého času značný ohlas, jak o tom svědčí dnes již zlidovělá balada "O kuplířce z Frýdlantu" v severních Čechách, která po okolních vesnicích skupovala hezká, chudá děvčata pro svůj pochybný podnik. Vy tu baladu určitě znáte, takže ocituji jen část:
Jede paní z Frýdlantu, dýja dýja dá (to je ta konstanta - dýja dýja dá)
Co si přeje paní z Frýdlantu, (konstanta) dýja dýja dá
Přeje si dceru, dýja dýja dá
Která to má býti, dýja dýja dá
Má to býti Růžena, dýja dýja dá
A my vám ji nedáme, dýja dýja dá
A my si ji vezmeme, dýja dýja dá
Viac napriklad tu: http://www.hradec.org/cimrman/y-absr.html
mimi