Reply on: Ámos #100681:
Problém čalouněných sedadel je i psychický - člověk má prostě strach do čeho si sedá. Velmi nákladná je i údržba - v Praze se dezinfikují čalouněné sedačky každých 14 dnů a pak musí vůz den stát, aby sedačky uschly. I to něco stojí...
Faktem je to, že od čalouněných sedaček ustupuje i západní Evropa - Marseille dřevo, Vídeň si do nových ULFů nechá montovat plastové sedačky. Berlín do svých autobusů vrací koženku. Podle mého názoru je primární, aby MHD nejezdili individua, kteří je znečišťují, pak by otázka čalounu neměla být problém.
Dřevo je stejně pohodlné jako laminát - tedy nepohodlné. Je, ale pěkné, jednoduše se čistí a je to nejrecyklovatejnější materiál. Co na to ale říkají požární předpisy a cestujícího prdel?
Koženka se nemusí zdaleka tak udržovat jako čaloun. Koženkové sedačky byly v Praze do autobusů montovány do roku 1995 a nepopraskané vydržely 10 let v pohodě. Potahy čalouněných sedaček se v Praze mění každých 5-7 let. Koženka je z hlediska údržby a čistoty samozřejmě lepší, ale vypadá hrozně.
Design je čistě subjektivní. Mně se 15T taky líbí víc, ale mám známého, kterému se 14T líbí velmi. V 15T vidí rukopis Kotase, jehož K2R ani M1 moc nemusí. Podle něho 14T působí velmi subtilně, a to jí dělá lehkou. Mně se na 14T nelíbí okna, která nejsou v jedné rovině, ale kopírují podlahu, která je cig cag. S čumákem problém nemám. O tom, jestli je něco nadčasového můžeme mluvit až po několika letech. Rádoby francouzské extravagance na autech se rychle okoukají, zatímco německé automobily vypadají pořád stejně a furt se líbí. Renault z roku 1988 vypadá úplně jinak, než současný Renault, zatímco Mercedes má tradiční proporce a masku už 40 let a pořád se líbí.
Ámos