Reply on: SZKV #10410:
Zdravím všetkých, no myslím, že pohodlnosť, komfort a usporiadanie sedadiel citelisov a solarisov sa vôbec nedá porovnať napr. s TAMBUSOM alebo IKARUSOM 435. Samozrejme nehovorím, že je najdokonalejšie, no podobnými maličkosťami najmä v zadnej časti vozidla trpí aj SOR BN 18.
A mash to aj domyslene ?
SZKV
Další problém je, že při vašich prešovských mikrovzdálnostech, kdy většina cest je kratších než 15 minut, nepohodlnost Agory/Citelisu nevynikne- tak krátko nakonec člověk v pohodě přečká bez újmy ve stoje. Ale zkus nějakou dobu alespoň 1x denně jet v kloubové Agoře v celé trase linky 21 a třeba se ti to líbit přestane. Já bohužel mám tu čest s kloubovou Agorou téměř denně a to minimálně v délce jízdy 38 minut (a často i déle- takových 65 minut v té kráse je skutečně luxus jak v dostavníku) - tak dlouho to totiž trvá od metra Želivského linkou 139 k nám domů...
Taky si nestěžuju na DPmP- chápu, žepři výběrových řízeních rozhoduje spousta jiných věcí, než je kvalita vozu pro cestujícícho a protože nízkopodlažnost hýbe světem, beru tojako nutné zlo. Jen bch rád podotkl, že v dnešní době se jedná o bezkonkurenčně nejstarší konstrukci na trhu- Renault PR 312 vyjel poprvé v roce 1987 a od vaší nejstarší Agory s lišil jen schodíkem u všech dveří. A to už plně opomíjím fakt, že zmíněná Agora letos ve zdraví oslaví 10. narozeniny, což vztáhnuto k předcházejícím Karosám B731/2 odpovídá roku 1992. Opravdu jste tenkrát Karosy tak oslavovali?!
A na závěr si neodpustím jednu poznámku- když to trochu přeženu, celé mi to připomíná situaci kolem tramvají T3 SUCS v 80. letech: konstrukce jsou to stejně staré (nejstarší T3 tehdy bylo kolem 20 let, stejně jako dnes prototypu Renaultu PR312), u obou vozů docházelo během doby k regresivním inovacím (v nejstarších T3 s koženkovými sedadly se cestovalo mnohem lépe než na pozdějším laminátu, analogicky Agory do roku výroby 2001 měly dostupná všechna sedadla i pro méně pohyblivé cestujícící) a v obou případech se to veřejně dost oslavovalo (stará čísla bolševického časopisu Praha, kde se soudruzi rozplývali, jak obrovské série krásných nových T3 pro naší matičku zařídili, mám ještě doma ve sklepě). Tak jen doufám, že za 15 let (životnost Citelisu) z těch vozů nebudete stejně nešťastní, jako jsme my dnes z našich "zánovních" T3.